Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
aktuality z Jevišovic

reklama

8 fotek, 8.4.2017, 93 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, události, vesnice
Jistě máte mnozí ještě v paměti slavnou éru jevišovického loutkového divadla, které bylo v sále již bývalé sokolovny. Stejně si možná vzpomenete i na jeho propagátory. Namátkou pan Dr. Audy, Papirník, Čada a mnoho dalších. Nyní zde u Sýpky jedno takové hostuje

Kašpárkovo staročeské divadlo, je jediným loutkovým divadlem u nás, které hraje s původními, dřevěnými marionetami. Pocházejí z počátku minulého století. Stáří některých se odhaduje kolem sto let.
Také jejich kostýmky a omalování je původní, ponecháno tak, jak to vytvořili tehdejší umělci.

Jezdíme tedy s tímto historickým loutkovým divadlem po vlastech Českých, po městech i obcích, tak jak to dělali tehdejší potulní loutkaři.
Naši diváci jsou hlavně děti, protože hrajeme klasické české pohádky, jako o perníkové chaloupce nebo o Bodulínkovi.
Ale i dospělí se k nám rádi vracejí pro vzpomínku, protože naše historické kulisy, dekorace a vůbec celé pojetí, se dnes už téměř nevidí.
Naše kašpárkovo staročeské divadlo hraje jak v kulturních zařízeních a školkách, tak také vlastní na letní měsíce svůj malí stan, kde se divák pohodlně usadí jako v divadle.

Výhodou tohoto celého zařízení, že přijedeme za dětmi po celé naší republice, tak jak to dělali naši předci neb pocházíme z tradiční loutkoherecké rodiny, která takto v minulých stoletích také cestovala.
8 fotek, 8.4.2017, 109 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, oslavy, vesnice
Pochvala opět do Střelic. Začalo to nápade a ochotou některých obyvatel. Před Vánoci vyrostl uprostřed obce (vedle hasičárny) Betlém. Tímto počinem asi vznikla tradice, která má nyní pokračování. Tímto je nyní oslava Velikonoc. Jak je slaví ve Střelicích se můžete podívat již sami
9 fotek, letos v dubnu, 127 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, události, zábava
Vydařená akce FK lišty Bojanovice. Díky Linhovým jsme měli možnost navštívit ochutnáku vín v rodinném vinařství Heuriger v obci Unterretzbach v sousedním Rakousku. Takhle to začalo
41 fotek, 31.3.2017, 215 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, události, zábava
Velmi kulturní průběh ochutnávky moderoval sám pan Linha. Překvapila mě vysoká kulturnost celé akce. Nikdo se neopil, jen bylo na můj vkus trochu hlučněji. Bylo i malé pohoštění mezi ochutnávkou sedmi vzorků. Ochutnal jsem výborný Soviňon! Cesta domů byla velmi klidná, stavělo se mimořádně pouze jednou. Jinak se omlouvám za pozdější zveřejnění fotografií z této akce, což u mě nebývá zvykem. Fotografie si můžete podle svého uvážení stáhnout a nechat udělat ve Fotolabu. Doporučuji Fotolab pana Kováče ve Znojmě na Horní České.
26 fotek, 25.3.2017, 71 zobrazení, 1 komentář | krajina, příroda
V jevišovické lokalitě opět vykvetl koniklec velkovětý. Loni jsem zde fotografování vynechal. Byl jsem v tu dobu nemocen, navíc pršelo a byla zima. Nyní si můžete prohlédnout tu letošní krásu květů

Celá rostlina, mimo vnitřní plochy květu, je pokrytá bělavými, nebo zpočátku i narezlými chloupky. Z holé země v březnu vyrůstají mezi loňskými rozpadajícími se suchými listy květy. Lodyha dorůstá v době květu dosahuje stěží 3–15 cm po odkvětu do vývinu plodenství doroste 13-40cm výšky. Koniklec je jednou z prvních, velkým fialovým květem velmi nápadných kvetoucích rostlin a proto bývá označován i jako posel jara, podobně jako třeba prvosenka jarní (Primula vernis), který „odemyká zem“. Pozorovatele upoutá kalich plný zlatožlutých tyčinek, stejně jako později vlasaté květenství se semeny které rozšiřuje vítr. Fialové květy zvonkovitého tvaru, jsou zpočátku vždy vzpřímené, později mohou být i převisající. Prašníky jsou fialové, okvětních lístků je šest. Typická pro koniklece je srostlá koruna listenů na stonku nedaleko pod květem. Plodem je nažka, přenášená na nové místo větrem (anemochorie). Čepel listu je 2krát až 4krát peřenosečná, dělená na úkrojky listů. Pod zemí vytváří oddenek.
62 fotek, 24.2.2017, 263 zobrazení, přidat komentář
3 fotky, 24.2.2017, 93 zobrazení, přidat komentář
20 fotek, 6.12.2016, 164 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, události, vesnice
Tentokrát pochvala do Střelic za nápad
49 fotek, 5.11.2016, 259 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, oslavy, události
Od našeho posledního setkání uběhl další rok o který jsme také všichni zestárli. Také naše řady prořídly. Poděkování od nás seniorů patří všem, kteří se na uspořádání tohoto odpoledního setkání podíleli a celou dobu na zajištění servisu. Poděkování také do kuchyně za velmi chutné jídlo, jak je zde již zvykem. Děkujeme také pani harmonikářsce za krásné písničky v jejím podání. Ještě bych se rád zmínil o účasti nejstarší občanky Jevišovic paní Málkové, která se již dožila požehnaných 98 roků
12 fotek a 2 videa, 30.10.2016, 351 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, ostatní, práce, události
Nedá mi, abych se k těmto fotografiiím přidal několik svých vzpomínek na toto místo. Občas jsem tam sám zašel, ač nejsem hospodský typ. Přivedl jsem tam i několik svých přátel na výtečné jídlo pani Dády a výtečnou obsluhu pana Pepy. Před několika roky však unaveni skončili a odešli do důchodu. Začali restauraci pronajímat, ale neměli šťastnou ruku s výběrem pronajimatelů. Z kdysi vyhlášené restaurace rodinného typu (jediná v Jevišovicích) se čím dál více stávala pivnice čtvrté kategorie.V létě se čepovalo teplé pivo a v zimě se zde v bundách krčili tak dva tři hosté u piva. Ti doma měli stejnou úroveň teploty.Ostatní stoly volné. Ani to nemohlo jinak skončit, než jejich krachem. Dlouho jsme všichni čekali, kdy se zde objeví nová Dáda s Pepou a k Čadoům se opět začnou vracet hosté. První zprávy se zde začaly objevovat uprostřed léta. Z různých zdrojů jsem se dozvěděl, že o pronájem projevils zájem pani Alena, kterou předcházela pověst její výborné domácí kuchyně. Dádě a Pepovi se tentokrát povedl výborný tah. Čadovu restauraci ji pronajali. Jejím příchodem se snad stal přímo zázrak. Denně je obsazeno a stůl si již od nynějška musíte předem objednat. Pani Aleno vyslovujeme vám náš obdiv!
38 fotek, 24.9.2016, 206 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, oslavy, události, vesnice
Díky obětavé práci několika farníků byla i letos připravena ve zdejším kostele výstava úrody ze zahrádek a polí z našich Jevišovic. Výstavu si můžete prohlédnout do úterý 27.9.

Kázání z neděle Díkčinění poděkování za úrodu 24.9.2016

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z Matoušova evangelia 6,19-23
SUSPIRIUM: Dobrý Bože, milosrdný Otče, děkujeme ti, že jsi v tomto roce dal zdar práci pro náš vezdejší chléb, a prosíme tě: Dej, abychom celým svým životem nesli ovoce, které od nás očekáváš. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou...
Milé sestry, milí bratři !
Svátek díkčinění někdy připomíná jakýsi pozůstatek pradávných zemědělských svátků. To je však jenom první a navíc zbrklý pohled. Zapomíná to nejpodstatnější vyjádření, které se nám, právě nám v něm předává a k čemu nás chce vésti.
A máme ten jeho obsah hezky zaznamenán v jeho názvu – neslyšíme o nějaké formě dožínek, či něčeho podobného, nýbrž jsou v něm dvě slova DÍKY a ČINĚNÍ, tedy zjednodušeně řečeno – aktivní podnikání všeho, co projevuje naši vděčnost. Ať už slovy, která také ubývají – a někteří i to slůvko děkuji pomalu vyřadili ze svého slovníku, či ho dali na černou listinu slov, která se nemají používat.
A tato vděčnost nás chce upozornit, toto vědomí ukázat odkud toto všechno máme. Jen ze své snahy a přičinlivosti? Nebo právě proto, že nám někdo shůry žehná, věrně se o nás stará, nenechá nás bez toho, co základně ke svému životu potřebujeme?
A v druhé linii, která není časově odloučená od první – a jak nám s jistou břitkostí připomíná prorok Izajáš – máme tento pocit, projevovat i ve vztazích k našim bližním. Láska k našim bratřím a sestrám nám nedovolí, aby právě oni žili životem, který není k životu. Samozřejmě s respektem k tomu, kterou cestu si dotyční lidé zvolili. Jen se chce říci, že víra má co říci i do našich vztazích v rámci společnosti.
19 Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou 20 Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. 21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.(Mat 6:19-21 CEP)
V první půli našeho dnešního oddílu se nejprve pomyslně připomíná jedna pradávná moudrost. Abychom si ukládali cenné věci, tam, kde budou nějakým způsobem chráněni. Ano, buď to člověk sám zažil, či alespoň o tom uslyšel – že třeba když bydlí v nějakém hotelu, že si třeba pasy a jiné doklady uloží do hotelového trezoru.
Tu je však nejprve k zodpovězení otázka: „Co pro nás má být pokladem?“ Poklad vždy zobrazuje něco vzácného, něco co má pro nás nesmírnou, tedy téměř nezměřitelnou cenu. Každý by tam sice zanechal něco osobního, mnohé z tužeb, z toho, co se za nejdražší považuje, by se opakovalo (zdraví, majetek etc – by byly jistě na nejpřednějších místech).
Co má být pro kristovce nejdražší? Mnozí z křesťanů by odpověděli, že přece to, co pro nás udělal Pán Bůh a jeho syn Pán Ježíš. Že nás nenechal napospas nám samotným, nýbrž nám otevřel oči, abychom sami sobě porozuměli. Tedy jinak – že sice nejsme v ideální stavu, ale mohli bychom k němu směřovat, jsou nám k tomu otevřeny dveře. A ještě jinak – byl nám právě v Ježíši darovaná věčná záchrana, věčný život, to co také označujeme jako spása.
A tato spása se projevuje jako každodenní působení Boží do našich životů – starost velkolepá i ta nejobyčejnější. Když by se chtěl někdo poptat, o jakou záchranu jde, vždyť to přece ještě tak špatné není. Právě že když se takto mluví – to je znamení, že to špatné je, protože nejsme schopni vidět nějaké hranice, míru všech věci. Proto jsme ochotni všechny hranice rušit, snižovat, aby se do prostoru společnosti vešli všichni – byť by to čím žili nebylo správné, nebo nejlepší formát. A to dokonce i když to společnosti škodí.
Druhou otázkou, kterou je třeba rozřešit je, co je míněno, co se myslí pod tím molem, rzí a zloději, kteří jsou zde zmíněni. V první rovině a to dotyčnou „trojici“ spojuje, je že ničí všechen obsah tohoto pokladu a když bychom po jejich působení (aniž bychom si toho všimli) otevřeli truhlu tohoto pokladu, zjistíme, že z něj nic nezbyde.
Smíme si to však ještě dotáhnout dále – co všechno takovými moly, rzí a zloději může být dnes? Zajisté, že pod tím máme vidět všechno, co ruší naše vztahy k Bohu, naše vnímání Boží vůle a praktikování toho, co si od nás Bůh žádá v našich životech. K tomu je potřeba dodat, že jsou různí stavitelé těchto překážek, často se přičiňujeme my, potom také jiní služebníci pána světa. Ovocem je vždy opouštění shromáždění, či alespoň zrnka nedůvěry, které prorůstají, až dotyčný shromáždění a cokoliv ze strany Boží nebude potřebovat, však si to přece dokáže vyložit lépe sám.
Jenže, když se vrátíme k obrazu toho pokladu – my jsme si ho nevyrobili, nenasbírali – je nám dán darem, není to tak, že je naší dobrotou, že ho máme. Ne, my ho ač nehodní – nezaslouženě dostáváme. Protože, když by se mělo měřit podle pozemského měřítka, tak jsme častěji v mínusu, než v plusu našeho poslání. A přece to je schopen a ochoten Bůh obrátit v jedno velké plus.
A tak pokud je jen na nás, pak máme působit právě tak, aby byl tento poklad přijímán náležitě, s radostí a vděčností. V tom významu, který se dá právě ukázat na obraze šťastného člověka, který dostává naprosto nečekaný dar. Bůh tím prokazuje, že to s námi myslí dobře – smíme si v jeho vztahu k nám připomenout jak působí ke svým dítkám pravý a skutečný rodič. Zase to však chce zůstat jemu otevřený, vnímavý.
A spolu s tímto vnímáním v otevřenosti je potřeba pracovat na odklízení a likvidaci všech překážek, všech molů, rzí a zlodějů. Všechny tyto překážky nám kradou pokoj, lásku, milost a dávají nám opaky těchto darů a vlastně obsahu našeho srdce, které může být plné, jako zdroj pro atmosféru našeho života, ale i jiných životů.
Tímto zkoumáním docházíme i ke zřetelnému vědomí s KÝM máme spojovat naše životy – kde máme investovat většinu našich investicí – tím rozhodně není svět, který je kolem nás, nýbrž ten, který všechno v existenci povolal a do našich dnů se o ně stará a udržuje je.
Takže to, co je pro nás nejdražší, náš poklad máme ukládat v nebi – tam se nesetkáme, či nebudeme konfrontováni s nějakou jejich ztrátou, či znehodnocením. Navíce se o ně nemusíme bát, protože prostě tam nepřijdou nijakým způsobem k poškození a my ke ztrátě. Již to vědět, že nemusíme mít obavy je velká forma osvobození.
Jako další důležitý bod se připomíná, že tam, kde je poklad, tam je i lidské srdce. Je dobré se třeba každý den ptát sama sebe, kde svůj poklad máme. Protože k němu směřujeme, skrze něj se na vše díváme a k němu stále chvátáme, buď že na něm pracujeme, či že na něj myslíme. Velmi dobře si to můžeme přiblížit na někom, kdo sbírá něco určitého a stále rozšiřuje a zároveň opatruje tuto sbírku, prostě, aby k něčemu byla.
Co má být pro křesťana největším pokladem? Co jiného než vztah k Bohu a k našim bližním, zároveň Boží království a všechno co k němu vede, co z něj vyrůstá i pro náš pozemský život, abychom do něj mohli bez problémů dojít. Protože to je stále u nás, ač cítíme že již je různými střípky, závdavky mezi námi. To nám pak činí problémy, že se často cítíme rozpolceni a nepokojní.
22 Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. 23 Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? (Mat 6:22-23 CEP)
Vedle povědomosti o ukládání svého pokladu je pak také potřeba skrze co smíme vnímat skutečné světlo. Zní toto výrazivo příliš mysteriózně, tajuplně. Nebo zase pro někoho příliš medicínsky, tedy jakoby chtělo popsat pouhý význam očí, zraku. Zajisté je pro nás pozemšťany podstatný pro vnímání světla. A bez něj, či jejich schopnosti bez nějakého problému se po pravdě neobejdeme.
Jenže tady jde popis zraku dále – proč by se o obyčejném zraku mluvilo o čistém oku, či špatném oku a jeho vztahu k celému tělu, či životu. Zde si máme uvědomit, že je rozdíl vidět ve svém nejbližším okolí, či třeba nádherně z vrcholu hory do dálky a naproti tomu mít schopnost vidět do dějů, do smyslu věcí. K tomu není nikdo uschopněný automaticky, i kdyby měl sebevíce oči a zrak v pořádku.
Vidět do smyslu a cílů věcí, tedy alespoň do jejich náznaků je vlastně již porozumění, poznání jich. Podobný zrak by přece chtěl každý kdo se nad tím pozastaví, kdo nad tím popřemýšlí. To všechno nám chce Bůh dát – Bůh nechce nikoho nechat v nevědomosti, právě naopak – jenže je potřeba právě pro toto vnímání mít v pořádku zrak. A to je ta správná otázka – kterak zařídit, abychom ho měli v pořádku, aby nám sloužil.
Překážkou je právě pokřivení všeho, což nastalo právě tím prvním selháním lidských předků. Sami od sebe jsme schopni ledacos zahlédnout, jenže nic přesně, všelijak ohnuté a pokřivené. A to pak z toho vyrůstají nejprapodivnější záležitosti. Je to stejné, jako když v nějakém přesném stroji je nějaká maličkost vybočena a ona způsobí katastrofu. Jen je problémem toto pokřivení lidského světa vidět v jednom okamžiku. Člověk musí pozorovat delší časový úsek – a prohlédne ledacos, co člověku ke cti neslouží a vytváří překážky pro vnímání jeho pravého místa před Boží tváří.
Evangelista to naznačuje tím obrazem tmy, které přináší špatné oko – zde se opakuji nemyslí na situaci, kdy nic tímto okem nevidíme, nýbrž že jím vidíme špatně, nesprávně. Tak že když bychom z tohoto špatného pohledu vycházeli povládne v našem životě všechno, co se dá označit a charakterizovat černou barvou, tmou.
Ale co s tím tedy dělat, aby i v našich životech převládla světlá barva? Je potřeba si nechat Bohem, Duchem svatým čistit oči, zrak, ale stejně i mysl, srdce, abychom viděli a rozuměli tím správným způsobem nepokřiveně a správně. Když bychom si nebyli jisti, zda vidíme a rozumíme těm událostem správně, pak je možné se ptát našeho Boha, ale také smíme hledat v Božím slově napsaném, či se smíme ptát našich bližních. V každém velkém, al
19 fotek, 10.9.2016, 263 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, koníčky, kultura, oslavy, události
O oživení horkého odpoledne se postaraly svým rytmickým vystoupením Znojemské Grácie
15 fotek, 10.9.2016, 163 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, oslavy, události
přehlídka autoveteránů při příležitosti Dne otevřených dveří DpS Jevišovice 10.9.2016
30 fotek, 10.9.2016, 248 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, oslavy, události, vesnice
Několikfotografií ze včerejšího koncertu známé kapely Moravanka v čele s kapelníkem Janem Slabákem a zpěvačkami Ivanou Slabákovou a Danielou Magálovou. Koncert se uskutečnil při příležitosti dne otevřených dveří DpS (Nový zámek). Nádherný a teplý den babího léta. Bylo skoro "plno"chyběli jen Hujerovi, jak vtipně glosoval sám pan ředitel. Jen si dovolím připomenout, že někdy koncem padesátých let v zámeckém parku koncertovala stejně slavná kapela Karla Valdaufa. Během koncertu došlo k nějaké roztržce mezi ním a zpěvačkou Zorkou Kohoutovou (85 r.), která odešla "trucovat do hostince u Šturzů (dnes průmyslové zboží u Lupačů. Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou
16 fotek, 9.9.2016, 179 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, oslavy, události, vesnice
Zítra nás pravděpodobně čeká vyvrcholení Jevišovického kulturního léta roku 2016. Již několikátý den probíhají intenzivní přípravy kolem Nového zámku. Tahákem jistě bude koncert známé kapely Jana Slabáka Moravanky. Také svoz autobusy z okolních obcí je zárukou, že bude opravdu plno. Všemu mimo dobré nálady bude přát i krásné počasí. Opravdové Babí léto
53 fotek, 27.8.2016, 168 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, koníčky, lidé, události, vesnice
Za úmorného vedra se v sobotu v nedaleké Slatině uskutečnil další ročník "Rojení mopedů". Škoda, žě pro nás diváky chyběli jakékoliv informace. Nikde plakát třeba s informacemi o jednotlivých jízdách a časovém dění tohoto odpoledne
39 fotek, 24.8.2016, 185 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, oslavy, události, vesnice
Brno bude patřit o víkendu hasičům. Tuto zprávu jsme si mohli přečíst v novinách a byla publikována i na televizních kanálech v jejich hlavních zprávách. O tomto víkendu zde proběhne mistrovství ČR v požárním sportu záchraného hasičského sboru a současně i 63. mistrovství Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezka. K této akci byla vypravena jízda hasičských vozidel z Českých Budějovic do Brna se zastávkami na význačných místech, které ma jí pro činnost profesionálních hasičů a i hasičů dobrovolného sboru nějaký význam. Jednou ze zastávek se včera odpoledne stalo i Ugartovo náměstí v našich krásných Jevišovicích. Zde máte několik fotografií

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter